V takovým dešti nedešti, ale v teple a nedusnu. Letní Letnou. První dva kiláky jsem měl snahu setřást tu matraci kolem pasu, pak jsem na ni přestal myslet a běželo se v klidu, samozřejmě chvílema po indiánsku. Dva z vás jsem potkal, víc nic, proč se schováváte? Uvědomil jsem si to, co vy už dávno víte, totiž že ty první dva tři kiláky jsou na rozběh, to je to, co vy vždycky děláte před závodem, zatímco já zevluju a koukám po lidech a pak se hodnou chvíli trápím, než se pořádně rozeběhnu. Tak teď už to vím a příště budu běhat jak cvok od startu k šatnám a zpátky, abych se rozehřál taky.
Dělám teď plakát a všechny možný blbiny kolem pro jednu báječnou čapí akci v Příchovicích; vymysleli si takovej retro den, s esenbákama a vekslákama, skořápky tam budou, a svazarmovci a burza s deskama, a děti budou mít turnaj ve skákání gumy a tak... Návrat do minulosti, která se snad už nikdy nevrátí.
Ten včerejší zápis byl úplně mimo mísu. Ale zkoušel jsem na něj přes den dneska navázat, a nic. Tupej pohled na prázdnou stránku v TextEditu, ani slovo. A stejný to je, když se snažím přepisovat tátovy vzpomínky, který z něj teďka padaj, kdykoli se potkáme. Pokud to stihnu, zapnu nahrávání, ale ten následnej přepis není zdaleka tak autentickej jako atmosféra, když to z něj jde. Chce, abych svými texty doplnil knihu jeho ilustrací a grafik... ale copak já jsem nějakej spisovatel?
A jak je to dneska s Tour? Kudy jedou, ti šílenci?